- Dreissigjähriger Krieg

Direkt zum Seiteninhalt

Hauptmenü:

TOUHA PO MÍRU (13. května - 31. října 2018)
 
Touha po míru v této válce, která jakoby nechtěla skončit, spojovala obyvatele německé národnosti Svaté říše římské. Hlasy volající po míru, které se z Eilenburgu začaly ozývat po první bitvě u Breitenfeldu roku 1631, zůstaly nevyslyšeny. Naděje na brzký mír spojené s eilenburskou mírovou slavností, do dnešních dnů přežívajícím svátkem "Reginenfest", se již záhy trpce nenaplnily. Pro čtyři jezdce apokalypsy nastaly zanedlouho v Eilenurgu samotném i jeho okolí bohaté žně, které trvaly téměř 15 let. Rostoucí touha po míru se odrážela v četných básních a písních. Kompozice a verše dvou občanů Eilenburgu působivým způsobem reflektují pocity tehdejších lidí. Naděje na brzký mír znovu zaplanuly  roku 1645, kdy byl v obci Kötzschenbroda uzavřen klid zbraní.  Avšak teprve eilenburský mír z března/dubna 1646 definitivně ukončil přímé ozbrojené střety mezi Švédy a Sasy. Toužebné čekání bylo u konce. Mír!
 
V rámci výstavy je ve čtyřech tematických celcích za pomoci působivých autentických exponátů zkoumána a tematizována touha lidí, žijících v době této války, po míru, a to zejména na příkladu města Eilenburgu.  Zatímco eilenburští v září 1631 hýřili při oslavách domnělého míru, ležely na městských ulicích a náměstích stovky vojáků zraněných při krvavé bitvě u Breitenfeldu. Péče felčarů však právě těm s nejtěžšími zraněními často spíše škodila než pomáhala. Vystavený historický lékařský nástroj názorně ukazuje omezenou schopnost tehdejší medicíny skutečně pomoci raněným. Používané prostředky a postupy často přispívaly k významnému zkrácení životů trpících. Autentické zbraně a vojenská technika dokumentují zdánlivě nekončící umírání v této válce.
 
Proti ničivým epidemiím této doby byli lékaři bezmocní. V roce 1637 zkosil mor v Eilenburgu v průběhu několika málo týdnů kolem 8000 lidí. Eilenburské církevní matriky jsou toho smutným důkazem. Kromě kolektivních hrůzných zážitků výstava představuje i osudy jednotlivců. Životní příběh duchovního Martina Rinckarta se jako Ariadnina nit vine celým komplexem výstavy. Se svou téměř prvokřesťanskou životní filozofií provedl svou obec hrůznými útrapami této evropské války. Sám ve své rodině zakusil nekonečné zoufalství, smrt a zkázu. Díky své literární a hudební tvorbě se stal hodnověrným svědkem válečných hrůz. Jeho chorál "Nuž Bohu děkujme" z roku 1630 mu zajistil nesmrtelnost. Míru se dožil, dlouho se z něj však netěšil. Zemřel jen několik týdnů po konci války roku 1648. Předtím však stihl dát eilenburským důležité impulzy pro mírumilovnou budoucnost na jejich další cestě dějinami.
 
Vystavené exponáty byly zapůjčeny subjekty z území celé spolkové republiky. Výstavu doprovodí bohatý muzejně pedagogický program. Mimo jiné se zaměřením na smrtící hry.


Další informace na:  www.museum.kulturunternehmung.de


 
Zurück zum Seiteninhalt | Zurück zum Hauptmenü